Do Chennai jsme přiletěli již ve středu večer a do soboty jsme úmorně plnili naše povinnosti. Přesto jsme si našli čas na nějaké ty památky. Jednou pozdě odpoledne jsme navštívili chrámový komplex Mahálabalipuram, který je na pobřeží Indického oceánu a je vytesán do skály. Na mořském výběžku pak doslova trůni chrám Shore Temple, který je sice na první pohled stejný, jako všechny ostatní, ale přesto stojí za zhlédnutí. A protože se Indové rádi fotí, nemůže chybět foto vnucujících se dětí.
Fotogalerie
Nezapomněli jsme také na kostel Sv. Tomáše, který je jedním z mála křesťanských kostelů v Indii. Kromě kostela je to také tak trochu muzeum, které vypráví příběh o tom, jak byli křesťané doslova vybíjeni místními obyvateli. Vše je typicky znázorněno podle místních indických zvyklostí.
V sobotu jsme se vydali do Jorhatu (stát Assam). Po příletu na místní letiště, na kterém není navigační systém a kapitán letadla musel přistávat podle mapy z Googlu, jsme se objevili v zcela jiném světě. Čistý vzduch, příjemné teplo, všude samá zeleň, zkrátka nádhera.
Večer jsme díky místnímu skvělému a ochotnému obyvatelstvu mohli vidět kulturní představení, které v podstatě bylo přehlídkou místního folklóru.
Druhý den ráno jsme se vypravili do národního parku Kaziranga. V tomto parku žije neuvěřitelné množství zvěře. My jsme se ale vypravili na pozorování nosorožců. A protože nosorožci jsou zvířata plachá, jejich pozorování je možné jen z hřbetu slona. Prý kvůli pachu, protože sloní pach údajně přehluší pach lidský a nosorožci (včetně ostatních zvířat) se pak nebojí.
Vstávat jsme museli už v 4.30, abychom v 5.30 nasedli na slony a mohli vyrazit. Po ránu jsou totiž zvířata vidět nejvíce. Cestou jsme viděli z blízka jeleny, srny, divočáky a samozřejmě nosorožce.
Kvůli právě se zvedajícímu oparu nebylo možné vidět úplně vše, ale zážitek to byl i tak
skvělý.
Odpoledne jsme pak sedli na letadlo a letěli do Dillí. A protože jsme letěli nad Nepálem, byly nádherě vidět zvedající se vrcholky Himalájí.
