sobota 16. února 2008

Můj pohled na počasí

Protože jsem počasí komentoval naposledy v listopadu 2007, rozhodl jsem se napsat opět něco o počasí.

V listopadu se celkem ochladilo, a to zejména v noci. Teploty se tady v noci pohybovaly okolo 15 o C. Přes den bylo stále kolem 20 – 25o C. Pak se dostavil prosinec a teploty klesly o pár stupínků jak ve dne (cca 15 o C) tak v noci (cca 10 o C). V lednu se ale ochladilo a teploty klesly v noci na cca 5o C . Podle optimistických předpovědí místních Indů a podle toho jak bylo v minulých letech, jsme se měli dočkat výraznějšího oteplení na konci ledna. Namísto toho napadl na horách sníh a zima pokračovala vesele dál a to i přesto, že celý den bylo slunečno. Všichni už nadávali (jak už to mají našinci ve zvyku), že kdo to má vydržet, že ta zima je už fakt dlouhá a pod.

Nakonec jsme se dočkali. V polovině února se oteplilo – asi tak, jako když u nás v květnu vysvitne sluníčko a najednou je to na krátký rukáv. Jenomže tady, na rozdíl od středoevropských končin, už bude jen tepleji a tepleji.

Opět použiji prognózu místních. Teď bude tak týden jaro, pak měsíc léto a pak už přijdou vedra s teplotami kolem 40 o C.

Závěrem bych to celé shrnul asi takto. Počasí v Dillí (musím použít tento termín, neboť velmi zjednodušeně lze říct, že Indie má 3 podnební pásma) je: týden jaro, měsíc léto, pak následují vedra, monzuny, vedra a zhruba v listopadu přijde na 14 dní podzim (jako u nás v září) a pak místní suchá zima, která trvá cca 2 měsíce a lze ji přirovnat k počasí u nás v říjnu s tím, že neprší a je jasno.

sobota 9. února 2008

Chhatarpur

Týden se sešel s týdnem a my jsme měli opět čas na to, abychom se podívali po nějaké té místní pamětihodnosti.









Vypravili jsme se do čtvrti Chhatarpur, kde se rozprostírá velký komplex chrámů a náboženských skulptur, které mají i v dnešních dobách pro místní hinduisty obrovský význam.
Jednak se sem
chodí modlit, ale také meditovat. Není to jen takové typické turistické místo.







Hned v úvodu nás překvapily dvě věci. Nemuseli jsme platit vstupné, protože se zde žádné naplatí (naše kostely by si měly vzít příklad), to bylo to příjemné překvapení. To druhé už bylo horší. Museli jsme si zout boty. A protože je letos výjimečně dlouhá zima (bylo jen kolem 15 st.), tak nás pěkně zábly chodidla.









Komplex chrámů je poměrně rozlehlý a je tu celkem čisto. Celému komplexu dominuje socha Hanumana, která je obrovská a je vidět ze všech stran. Je to opičí bůh a patří mezi nejoblíbenější figurky hinduistických božstev. Je uctíván pro jeho zázračné schopnosti, odvahu a fyzickou zdatnost.









Uvnitř každého z nich je spousta oltářů (dá-li se to tak nazvat), kde stojí vždy nějaký mnich. Ten nám dal do ruky utržené květy a po krátkém monologu (asi motlitba) nás požádal, abychom květy hodili na sochu boha Šivy.I udělali jsme co řekl a ihned jsme byli označeni tečkou mezi oči a šňůrkou na ruce. To proto, abychom v budoucnu měli štěstí. Nikdo ale nenatahoval ruku pro nějakou tu Rupku, což mi bylo podezřelé. Kupodivu ani na konci celé naší „temple tour“ nikdo nic nechtěl.







U jednoho ze vstupů do největšího chrámu se ze dveří vyřítila spousta děvčat ve věku žákyň základní školy. Prakticky okamžitě se na nás vrhly a začaly si s námi podávat ruce a vypadaly nesmírně šťastně. U nás bych se bál, že budeme okradeni, ale tady mi v kapsách zůstal jak mobil, tak peněženka. Neuvěřitelné. Největší radost jsem jim udělal, když jsem je začal fotit a ukazovat právě pořízené fotografie. Jak málo stačí ke štěstí. A protože školačky byly stále při chuti k fotografování, musel jsem to ukončit s tím, že mám vybitou baterku. Jinak bychom tam stáli asi doteď.

neděle 3. února 2008

Muslimská čtvrť Nizamudin

Nedávno jsme navštívili muslimskou čtvrť Nizamudin. Je to jediné místo v Dillí (o kterém víme), kde se dá koupit hovězí maso. A abychom neukazovali jen samá pozitiva :), nafotili jsme opět pár snímků ze života.



Je kolem 9.00 ráno a takto to vypadá, když se místní chudina probouzí.






Nakupování zde je opravdu jen pro otrlé, neboť při pohledu nejen na okolí hlad ustupuje někam hodně daleko. My tady sice máme
vyhlídnutého řezníka, kam chodí většina ambasád nakupovat, ale jsou
situace, kdy se maso musí koupit i jinde. Věřte nebo ne, ale takový dobře naložený biftek z pravé svíčkové a následně dostatečně připravený ať už na grilu, nebo na pánvi, chutná stejně jako z kteréhokoli obchodu v Evropě.
Tak se kochejte.