Lotus Temple - Lotosový chrám

Lotus Temple je Baháistická modlitebna, která byla dostavena v roce 1986. Samotný projekt byl navržen íránským architektem a chrám představuje říši ticha a řádu. Znázorňuje otevírající se lotosový květ, který je tvořen 27 okvětními plátky z bílého mramoru. Kolem dokola je velmi vkusně umístěno 9 bazénů, které dotváří celkový nádherný obraz.
Uvnitř je jen jedna místnost - sál pro cca 1300 lidí, kteří tyto prostory navštěvují zejména kvůli meditaci a modlení bez ohledu na náboženské vyznání.
Prohlídka celého komplexu, pokud nepočítám dopravu zabere maximálně 1 hodinu času, ale stojí za to tento objekt vidět. Vstupné se neplatí, ale před chrámem si musíte sundat boty a pak se všude chodí jen bosky nebo v ponožkách - pro lidi zvyklé jen na pevnou podrážku opravdu vzrušující zážitek :).

Lodi Gardens

Tyto zahrady patří k nejkrásnějším parkům v Dillí a na místní poměry je zde velmi čisto. Vznikly v 15. století za vlády posledních dillíjských sultánů – dynastijí Sajjídů a Lódiů. Kromě velmi příjemné procházky mezi stromy, palmami a všelijakými květinami zde lze nalézt 2 hrobky (osmistranná hrobka Muhamada Šáha - třetího vládce sajjídovské dynastie a čtyřstěnná – ta patří panovníkovi jménem Sikander Šáh, který vládl následně), jednu mešitu a nádherný most.

Může se zdát, že všechny tyto stavby jsou až na výjimky stejné – minimálně tak působí, ale ve skutečnosti je tomu jinak. Každý takový monument má svou jedinečnou historii, a svou velikostí na nás působí velmi majestátně. Lze si jen těžko představit, jak to kdysi dávno bylo...

Vlakem kolem Dillí

Koncem října 2007 jsme se s ostatními kolegy a kolegyněmi z ambasády vypravili na cestu vlakem kolem Dillí. Hlavním cílem tohoto výletu bylo podívat se na to, jak žije většina obyvatel města.

Protože Dillí je poměrně velké a rozlehlé město, které je samo o sobě jedním z indických států, vybrali jsme si trasu kolem Nového Dillí, která trvala něco málo přes 2 hodiny a byla relativně levná – 8 Rupií (cca 4,- Kč) na osobu.

Nádraží relativně čisté a pěkné – většina nádraží u nás by mohla závidět. Po příjezdu vlaku jsme se však dostali zpět do reality a pochopili, že nádraží v rezidenční diplomatické čtvrti asi musí vypadat trochu k světu.

Cestou většinou přistupovali lidé jedoucí do práce, protože byla sobota a tady je sobota pracovní den. Po pár stanicích si pomalu nebylo nikam sednout. Někteří si také ustlali přímo na ulici, Nic neobvyklého v těchto končinách.

Zážitky z cesty snad ani není třeba rozvádět, protože to dokumentují fotografie. Při pohledu na slamy nám běhal mráz po zádech. Lidé takto žijící jsou tady prakticky odsouzeni k tomuto životu. I když byl kastovní systém oficiálně zrušen, v lidech stále přetrvává a mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že když se tady někdo narodí jako žebrák na smetišti, žebrákem na smetišti zemře.

Velmi působivé byly modlitby muslimů za pozorování nic nechápajícího dobytka :), které jsme po cestě mohli také vidět. Na druhou stranu kálející lidé u kolejích nebyly žádnou výjimkou. Bylo nám velmi divné, že vlak každou chvíli houká, ale pak jsme zjistili, že je to jedno z „bezpečnostních opatření, neboť kálející lidé mohou včas opustit koleje. Při dalším dotazu proč vlastně kálí na kolejích jsme se dozvěděli, že proto, aby je v přírodě neuštknul had. Hadi se prý na koleje bojí. ( Z etických důvodů fotky těchto lidí chybí).