Protože Dillí je poměrně velké a rozlehlé město, které je samo o sobě jedním z indických států, vybrali jsme si trasu kolem Nového Dillí, která trvala něco málo přes 2 hodiny a byla relativně levná – 8 Rupií (cca 4,- Kč) na osobu.
Nádraží relativně čisté a pěkné – většina nádraží u nás by mohla závidět. Po příjezdu vlaku jsme se však dostali zpět do reality a pochopili, že nádraží v rezidenční diplomatické čtvrti asi musí vypadat trochu k světu.
Cestou většinou přistupovali lidé jedoucí do práce, protože byla sobota a tady je sobota pracovní den. Po pár stanicích si pomalu nebylo nikam sednout. Někteří si také ustlali přímo na ulici, Nic neobvyklého v těchto končinách.
Zážitky z cesty snad ani není třeba rozvádět, protože to dokumentují fotografie. Při pohledu na slamy nám běhal mráz po zádech. Lidé takto žijící jsou tady prakticky odsouzeni k tomuto životu. I když byl kastovní systém oficiálně zrušen, v lidech stále přetrvává a mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že když se tady někdo narodí jako žebrák na smetišti, žebrákem na smetišti zemře.
Velmi působivé byly modlitby muslimů za pozorování nic nechápajícího dobytka :), které jsme po cestě mohli také vidět. Na druhou stranu kálející lidé u kolejích nebyly žádnou výjimkou. Bylo nám velmi divné, že vlak každou chvíli houká, ale pak jsme zjistili, že je to jedno z „bezpečnostních opatření, neboť kálející lidé mohou včas opustit koleje. Při dalším dotazu proč vlastně kálí na kolejích jsme se dozvěděli, že proto, aby je v přírodě neuštknul had. Hadi se prý na koleje bojí. ( Z etických důvodů fotky těchto lidí chybí).
Žádné komentáře:
Okomentovat