Náš pobyt tady na ambasádě v Dillí byl opravdu velmi silný zážitek po všech stránkách.
A teď - hurá na letadlo a přes Dubai domů.
sobota 28. srpna 2010
Epilog
Říká se, že je zcela nepodstatné, zda prožitý zážitek byl dobrý či špatný. Důležité je, aby byl silný natolik, abychom si jej pamatovali na hodně dlouhou dobu.
Náš pobyt tady na ambasádě v Dillí byl opravdu velmi silný zážitek po všech stránkách.
A teď - hurá na letadlo a přes Dubai domů.
Náš pobyt tady na ambasádě v Dillí byl opravdu velmi silný zážitek po všech stránkách.
A teď - hurá na letadlo a přes Dubai domů.
neděle 8. srpna 2010
Dalai Lama
Rozměr jeho lidskosti a přirozenosti je možná nad možnosti chápání průměrného člověka.
Jsem přesvědčen, že H.H. Dalai Lama je asi jeden z mála (ne-li jediný) ze všech známých osobností a státních činitelů, který se sám řídí tím co říká, neboli jinak řečeno když káže vodu pije vodu a nikoli víno.
pátek 7. května 2010
Nepál
Již delší dobu se plánujeme podívat do Nepálu. Když se k tomu konečně sešly všechny podmínky a my měli v podstatě zabukované letenky, bydlení, letenky po Nepálu, program a prostě vše co je k tomu potřeba, tak se vyrojili Maoisti (lze přirovnat k našim komunistům) a začali stávkovat. Ale kdyby jen to. Jejich stávky jsou na denním programu a prakticky nikdo si nemůže být v žádném období jistý, že bude vše OK. Jemonže nyní to pojali opravdu velkoryse a prakticky od 1.5. paralyzovali celý stát. Nefunguje vůbec nic. Obchody jsou zavřené, doprava nefunguje, čímž je narušené zásobování a všude jen spusta zblázněných lidí. (http://www.nepalnews.com/archive/main2.php)
V době, kdy píšu tyto řádky je pátek večer a v pondělí máme letět. Právě před chvílí mi volal zástupce našeho Honorárního konzula v Nepálu pan Sharma, a sdělil mi, že od soboty se vše vrací do normálu a my můžeme přijet. Tak doufám, že se to jen potvrdí a komouši se nějak uklidní, případně dohodnou a my budeme moci přidat nějaké pozitivnější informace a hlavně fotografie nejvyšších hor na Zemi.
Komplet foto zde
Po příletu do Káthmandu se sice na první dojem zdá, že jste opět v Indii, ale po chvíli poznáte, že je to jiné. Čistější vzduch, milí lidé a celkově taková pohoda. Uý v letadle vidíte ty velehory, které na vás prostě udělají dojem.
My jsme se v Káthmandu moc nezdržovali a letěli dál do Pokhary.
V Nepálu je naprosto normální, že půl dne nejde elektřina, takže hotelové pokoje vybavené TV a klimatizací jsou sice dražší, ale stejně nic nevyužijete.
V Pokhaře je mj. i spousta památek, ale hlavně je to do kopce a z kopce. Město samotné je v údolí. Vyrábí se zde i ruční vlněné koberce a podobné věci, které pak ve městě stojí hříšné peníze. Jejich výroba je ale pomalá a opravdu náročná.
Nepál jsou ale hlavně Himaláje. Když ale chcete vidět hory, musíte si přivstat. My jsme si přivstali a vidělo v celé kráse ANNAPURNA RANGE, kde se nám ukázalyskoro všechny Annapurny, včetně té nejvyšší. Ta špičatá hora v popředí, které dominuje všem fotkám je vysoká jen 6993 m, a jmenuje se Machhapuchre. A to kolem jsou prostě ty Annapurny. (Vlevo je taková rovná hora a právě to je jedna z prvních osmi tisícovek, které jsme viděli. jmenuje se Annapurna I a měří 8091 m)
Vedle hor jsme taky byli v budhistickém klášteře. Byl nádherný a mniši se zrovna svolávali do školy. Klášter měl nádhernou zahradu a všude byl Budha v mnoha svých podobách.
V Káthmandu se to památkami jenom hemží. Dnešní Káthmandu je pozůstatkem 3 království, která v podstatě splynula do jediního. Nicméně jsme obdivovali zbytky těchto království a bylo to nádherné. Procházeli se úzkými uličkami a němně zírali.
A to už jsme opět v letadle společnosti BUDHA AIR, a letíme se proletět kolem Mount Everestu a přilehlého pohoří. Je to nádhera, když jste ve výšce 8000 m a kolem je ještě stále něco. Pilot si nás postupně zve do kabiny a my můžeme fotit a fotit. Bohužel, máme vybitou baterii u foťáku a náhradní je, jak jinak, na hotelu.
Ale alepoň jedna fotka Everestu se povedla a tady je:
Po nádherných "panoramatech" opět památky starého města.
A na závěr nesmá chybět místní gháty, kde se spalují zemřelí. proti varanasi je zde fakt malá říčka, která by asi ztěží pojala nespálení zbytky. ještě štěstí, že v Nepálu je dřeva více a není tak drahé.
V době, kdy píšu tyto řádky je pátek večer a v pondělí máme letět. Právě před chvílí mi volal zástupce našeho Honorárního konzula v Nepálu pan Sharma, a sdělil mi, že od soboty se vše vrací do normálu a my můžeme přijet. Tak doufám, že se to jen potvrdí a komouši se nějak uklidní, případně dohodnou a my budeme moci přidat nějaké pozitivnější informace a hlavně fotografie nejvyšších hor na Zemi.
Komplet foto zde
Po příletu do Káthmandu se sice na první dojem zdá, že jste opět v Indii, ale po chvíli poznáte, že je to jiné. Čistější vzduch, milí lidé a celkově taková pohoda. Uý v letadle vidíte ty velehory, které na vás prostě udělají dojem.
My jsme se v Káthmandu moc nezdržovali a letěli dál do Pokhary.
V Nepálu je naprosto normální, že půl dne nejde elektřina, takže hotelové pokoje vybavené TV a klimatizací jsou sice dražší, ale stejně nic nevyužijete.
V Pokhaře je mj. i spousta památek, ale hlavně je to do kopce a z kopce. Město samotné je v údolí. Vyrábí se zde i ruční vlněné koberce a podobné věci, které pak ve městě stojí hříšné peníze. Jejich výroba je ale pomalá a opravdu náročná.
Nepál jsou ale hlavně Himaláje. Když ale chcete vidět hory, musíte si přivstat. My jsme si přivstali a vidělo v celé kráse ANNAPURNA RANGE, kde se nám ukázalyskoro všechny Annapurny, včetně té nejvyšší. Ta špičatá hora v popředí, které dominuje všem fotkám je vysoká jen 6993 m, a jmenuje se Machhapuchre. A to kolem jsou prostě ty Annapurny. (Vlevo je taková rovná hora a právě to je jedna z prvních osmi tisícovek, které jsme viděli. jmenuje se Annapurna I a měří 8091 m)
Vedle hor jsme taky byli v budhistickém klášteře. Byl nádherný a mniši se zrovna svolávali do školy. Klášter měl nádhernou zahradu a všude byl Budha v mnoha svých podobách.
V Káthmandu se to památkami jenom hemží. Dnešní Káthmandu je pozůstatkem 3 království, která v podstatě splynula do jediního. Nicméně jsme obdivovali zbytky těchto království a bylo to nádherné. Procházeli se úzkými uličkami a němně zírali.
A to už jsme opět v letadle společnosti BUDHA AIR, a letíme se proletět kolem Mount Everestu a přilehlého pohoří. Je to nádhera, když jste ve výšce 8000 m a kolem je ještě stále něco. Pilot si nás postupně zve do kabiny a my můžeme fotit a fotit. Bohužel, máme vybitou baterii u foťáku a náhradní je, jak jinak, na hotelu.
Ale alepoň jedna fotka Everestu se povedla a tady je:
Po nádherných "panoramatech" opět památky starého města.
A na závěr nesmá chybět místní gháty, kde se spalují zemřelí. proti varanasi je zde fakt malá říčka, která by asi ztěží pojala nespálení zbytky. ještě štěstí, že v Nepálu je dřeva více a není tak drahé.
pondělí 22. března 2010
Maledivy
Maledivy jsou v očích českého občana něčím, co je jen pro VIP, nebo ty bohaté. Myslím si, že tento dojem vytváří naše cestovní kanceláře, které se na podobné destinace specializují. My jsme si tento pobyt koupili u zahraniční cestovky přes internet. Ale přeci jen v nás hlodal červík zvědavosti a tak jsme si nechali to samé nacenit u jedné české CK. Výsledek nás překvapil. Čekali jsme to dražší, ale ne o celkových cca 60% a to ještě po všech slevách :). Česká CK si účtovala marže nejen na ubytování. Ty ale byly v porovnání s maržemi za služby minimální. Marže za služby byly v řádech desítek procent i na přípaltek za all inclusive (předraženo o 57%), přeprava letadlem z Male na ostrov (80%) a podobně. Nemluvě o tom, že požadovali 2000 Kč na osobu za to, že tam mají delegáta, který se o nás ale nepostará, neboť je na jiném ostrově.
Většina lidí, kteří tam trávili dovolenou, mluvila německy nebo anglicky (ruštinu jsme neslyšeli). Z pár rozhovorů, které jsme měli např. u oběda vyplynulo, že tam přijeli normální zaměstnanci, drobní podnikatelé, zkrátka tzv. střední třída, ale ta západní.
O tom, že jsou Maledivy rájem na zemi se asi není třeba příliš rozepisovat. To je prostě fakt a opravdu vypadají v reále stejně, jako v katalogu cestovní kanceláře.
Co je ale zajímavé je, že se tam opravdu cítíte jako na dovolené, bez jakýchkoli rušivých vlivů.
Tím mám na mysli to, že vše funguje tak nějak automaticky a vaše přání stačí vyslovit jen jednou a vše funguje jak má..
Místní personál se skládá z přistěhovalců zejména ze Srí Lanky, Indie a Bangladéše. A i když jich tam jsou spousty, jsou v podstatě neviditelní, a přesto jsou stále na blízku.
Více foto zde
Z Colomba do Male jsme letěli velkym A 340. Na ostrov Kuredu se musíte dopravit ješte dalším letadlem - hydroplánem. Opravdu zážitek. Nádherné jsou pohledy na Maledivy z výšky.
Ubytování jsme měli hned u vody, ostatně jako téměř všichni. Nejlepší ovšem byla koupelna se záchodem. Jednalo se o venkovní typ, takže jsme se sprchovali, případně vykonávali další potřeby za svitu slunce či měsíce a to vše doplňoval zpěv ptáků.
Nejhezčí nám ale připadaly pod vodou. To máte pocit, že jste v obřím akváriu. Kromě všelijakých barevných ryb (od těch nejmenších typu neonky až po ty velké, které mohou mít 1 metr)jsou zde k vidění rejnoci (ti nejmenší mohli mít tak 0,5 m v průměru a ten největší byl delší než dospělý člověk), žraloci (opět malí ale i relativně větší (cca 1,5 metru), murény a želvy.
Bohužel focení pod vodou je složitější, než se na první pohled zdá, takže se nepodařilo zachytit vše jak bych si představoval. V reále je to ještě hezčí.
Vidět všechen ten podmořský život byl skutečně velký zážitek.
Více foto zde
Jinak je na Maleivách nuda. ještě že je na Kuredu alespoň golfové hřišťátko - 6-ti jamková akademie a driving range.
A protože nám letadlo z Male leťelo až za dlouho, tak jsme toho využili k prohlídce hlavního města Malediv.
To je na jiném ostrově než je letiště, takže tam musíte lodí. Je to malé a útulné místo se samými obchůdky a vnucujícími se prodavači. Celkově ale působí poklidně a pohodově.
Většina lidí, kteří tam trávili dovolenou, mluvila německy nebo anglicky (ruštinu jsme neslyšeli). Z pár rozhovorů, které jsme měli např. u oběda vyplynulo, že tam přijeli normální zaměstnanci, drobní podnikatelé, zkrátka tzv. střední třída, ale ta západní.
O tom, že jsou Maledivy rájem na zemi se asi není třeba příliš rozepisovat. To je prostě fakt a opravdu vypadají v reále stejně, jako v katalogu cestovní kanceláře.
Co je ale zajímavé je, že se tam opravdu cítíte jako na dovolené, bez jakýchkoli rušivých vlivů.
Tím mám na mysli to, že vše funguje tak nějak automaticky a vaše přání stačí vyslovit jen jednou a vše funguje jak má..
Místní personál se skládá z přistěhovalců zejména ze Srí Lanky, Indie a Bangladéše. A i když jich tam jsou spousty, jsou v podstatě neviditelní, a přesto jsou stále na blízku.
Více foto zde
Z Colomba do Male jsme letěli velkym A 340. Na ostrov Kuredu se musíte dopravit ješte dalším letadlem - hydroplánem. Opravdu zážitek. Nádherné jsou pohledy na Maledivy z výšky.
Ubytování jsme měli hned u vody, ostatně jako téměř všichni. Nejlepší ovšem byla koupelna se záchodem. Jednalo se o venkovní typ, takže jsme se sprchovali, případně vykonávali další potřeby za svitu slunce či měsíce a to vše doplňoval zpěv ptáků.
Nejhezčí nám ale připadaly pod vodou. To máte pocit, že jste v obřím akváriu. Kromě všelijakých barevných ryb (od těch nejmenších typu neonky až po ty velké, které mohou mít 1 metr)jsou zde k vidění rejnoci (ti nejmenší mohli mít tak 0,5 m v průměru a ten největší byl delší než dospělý člověk), žraloci (opět malí ale i relativně větší (cca 1,5 metru), murény a želvy.
Bohužel focení pod vodou je složitější, než se na první pohled zdá, takže se nepodařilo zachytit vše jak bych si představoval. V reále je to ještě hezčí.
Vidět všechen ten podmořský život byl skutečně velký zážitek.
Více foto zde
Jinak je na Maleivách nuda. ještě že je na Kuredu alespoň golfové hřišťátko - 6-ti jamková akademie a driving range.
A protože nám letadlo z Male leťelo až za dlouho, tak jsme toho využili k prohlídce hlavního města Malediv.
To je na jiném ostrově než je letiště, takže tam musíte lodí. Je to malé a útulné místo se samými obchůdky a vnucujícími se prodavači. Celkově ale působí poklidně a pohodově.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)