Tato životní událost má však takový význam a tradici, že si to nikdo nedovolí. Ne že by nebyly úmysly, ale rodinné pouto je tak silné, že si to prostě nikdo nedovolí.
Bratr jednoho z našich místních zaměstnanců se ženil a tak jsme byli pozváni na svatbu. Indická svatba je něco, co tady každý prožívá a na co se v rodinách šetří od narození dítěte. Žádné stavební spoření, životní pojištění apod., ale svatba a vše co k tomu patří. Ať sousedi vidí :) Na svatbě se prostě nešetří a nezřídka na ni padnou všechny rodinné úspory. Dokonce i ti nejchudší jsou ochotni za svatbu vydat vše.
Místní svatba trvá zpravidla minimálně 3 dny. První den je spíše o oslavách (velmi vzdáleně lze říci, že je to asi něco jako naše loučení se svobodou). Tyto oslavy jsou však v kruhu rodinném a s přáteli. Ženich i nevěsta jsou doma (každý u sebe doma) mezi svými příbuznými. Nicméně na rozdíl od jiných kultur tato skutečnost na intenzitě oslav neubírá.
Je postaven obrovský stan, který zajistí provizorní soukromí, pozve se hudba (zpravidla nějaký DJ) a hrají se domácí trháky typu "Singh is King" apod.
Tato hudba okamžitě přivede na parket děti a hned za nimi muže.
Ženy sedí pokorně v koutku, a buď čekají co bude, nebo jen prostě nechají své drahé polovičky se vyblbnout.
Samozřejmě všude hory jídla. Pokud jste pozváni na svatbu jako host, ještě ke všemu jako vzácný host, je vám věnována maximální pozornost. Dostanete to nejlepší pití a to nejlepší jídlo, jaké mají. Samozřejmě v množství, které nesní ani mistr světa v přejídání se. A protože ví, že vás pozvali, tak neváhají a seženou třeba pravou skotskou, i když je zde na trhu velmi drahá. Až si člověk připadá trapně, ale když odmítnete, je to bráno jako urážka. Takže jíte a jíte, naštěstí vás nenutí do alkoholu, protože respektují, když pít nechcete. Ale s jídlem prostě neuniknete a musíte.
Na parketu se mezitím k místním mužům přidávají ženy. Nejdříve ty mladší a pak i ty starší.
Co je zajímavé a co mi přijde úžasné je to, že otec si zatancuje se svým dospívajícím synem a vzájemně si předvádí různé taneční kreace, aniž by se přitom styděli nebo cítili prostě jen blbě.
Oslavy končí nad ránem a ženicha a asi i nevěstu čeká přitom další perný den plný motliteb, péče nejbližších příbuzných a nakonec strojení do svatebního tradičního oblečení. To vše zabere celý den a večer přijde již živá muzika, která se vesměs sestává z pár bubeníků (u těch chudších svateb) a tato muzika vyprovodí ženicha na cestu za nevěstou. Symbolicky ženich nasedne na nastrojeného koně, který jej doveze k připravenému autu. Mezitím hraje živá hudba a všichni kolem dokola tancují a užívají si to.
Následně se ženich přepraví do místa vlastní svatby, kde se potká s nevěstou a její rodinou. tam po vysednuti z auta opět nasedne na koně a přijede za nevěstou na něm.
Tady končí naše přímé svědectví, neboť se nejdříve koná opět svatební zábava a až pozdě v noci přichází vlastní obřad. Až vše skončí, ženich si přivede manželku domů, což bývá již časně ráno kolem 06.00. No nevím nevím, jak může vypadat jejich první svatební noc, když skoro dvě noci neprospali.
I když jsou tito lidí v podstatě chudí a z našeho pohledu žijí dokonce pod hranicí chudoby, jsou nesmírně šťastní a umí se bavit.
