Vypravili jsme se do čtvrti Chhatarpur, kde se rozprostírá velký komplex chrámů a náboženských skulptur, které mají i v dnešních dobách pro místní hinduisty obrovský význam.
Jednak se sem chodí modlit, ale také meditovat. Není to jen takové typické turistické místo.
Hned v úvodu nás překvapily dvě věci. Nemuseli jsme platit vstupné, protože se zde žádné naplatí (naše kostely by si měly vzít příklad), to bylo to příjemné překvapení. To druhé už bylo horší. Museli jsme si zout boty. A protože je letos výjimečně dlouhá zima (bylo jen kolem 15 st.), tak nás pěkně zábly chodidla.
Komplex chrámů je poměrně rozlehlý a je tu celkem čisto. Celému komplexu dominuje socha Hanumana, která je obrovská a je vidět ze všech stran. Je to opičí bůh a patří mezi nejoblíbenější figurky hinduistických božstev. Je uctíván pro jeho zázračné schopnosti, odvahu a fyzickou zdatnost.
Uvnitř každého z nich je spousta oltářů (dá-li se to tak nazvat), kde stojí vždy nějaký mnich. Ten nám dal do ruky utržené květy a po krátkém monologu (asi motlitba) nás požádal, abychom květy hodili na sochu boha Šivy.I udělali jsme co řekl a ihned jsme byli označeni tečkou mezi oči a šňůrkou na ruce. To proto, abychom v budoucnu měli štěstí. Nikdo ale nenatahoval ruku pro nějakou tu Rupku, což mi bylo podezřelé. Kupodivu ani na konci celé naší „temple tour“ nikdo nic nechtěl.
U jednoho ze vstupů do největšího chrámu se ze dveří vyřítila spousta děvčat ve věku žákyň základní školy. Prakticky okamžitě se na nás vrhly a začaly si s námi podávat ruce a vypadaly nesmírně šťastně. U nás bych se bál, že budeme okradeni, ale tady mi v kapsách zůstal jak mobil, tak peněženka. Neuvěřitelné. Největší radost jsem jim udělal, když jsem je začal fotit a ukazovat právě pořízené fotografie. Jak málo stačí ke štěstí. A protože školačky byly stále při chuti k fotografování, musel jsem to ukončit s tím, že mám vybitou baterku. Jinak bychom tam stáli asi doteď.
Žádné komentáře:
Okomentovat