Džajpur

Džajpur (Jaipur) je jedním z menších měst (něco kolem 2,5 mil. obyvatel) v indickém státě Radžastán. Rovněž se přezdívá "Růžové město", kvůli rúžově zbarveným domům.
Je zde k nalezení mnoho fascinujících bazarů, přepychových paláců a historických památek. Jejich kvalita a velikost doslova bere dech.
V samotném centru města lze najít "Palác větrů" (Havá Mahal), který má mnoho malých oken směrem na ulici. Tento palác sloužil jako budova pro harém panovníka, který chtěl, aby se jeho manželky nenudily a mohly se rozptýlit pozorováním ruchu na ulici.























Na předměstí vlastního města se tyčí uprostřed velkého jezera palác s názvem Džal Mahal (vodní palác), který byl postaven v polovině 18. století. Sloužil ke královským slavnostem, pořádaným zejména u příležitosti lovu kachen.

Dále jsme navštívili "City Palace Museum" (městský palác), ve kterém stále žije džajpurská královská rodina. Je to jedna z nejzachovalejších staveb, jakou jsme zde viděli. V místním muzeu byly k vidění staré královské uniformy, rukopisy a spousta dalších zajímavých věcí.
V jednom ze sloupových altánů byly k vidění největší stříbrné vázy na světě (jsou i v Guinessově knize rekordů), které sloužily na úschovu posvátné vody z řeky Gangy, při cestě mladého panovníka Mádho Singha II, při jeho cestě do Londýna v roce 1901.
Součástí paláce je i "Džantar Mantar" neboli hvězdárna, kterou nechali postavit v letech 1728-1734. Samotnou hvězdárnu tvoří 16 obrovských skulptur, které sloužily jak k určování času (údajně s odchylkou +/- 20 vteřin) a také předvídání teploty v letních měsících, délky a intenzity monzunových dešťů a předvídání úrody.




























































Nejlepší na konec. Pevnost v Ambéru. Tato pevnost je zbudovaná před vlastním městem a z jejích nejvyšších míst je nádherný výhled jak na celé město, tak na všechny přístupové cesty před ním. Pro zajímavost uvádím, že celý komplex je obehnán hradbami o délce 36 km.
Abychom se dostali až na samotný vrchol, mohli jsme využít dopravu na slonovi. Tato doprava je zde velice dobře organizovaná a domnívám se, že slouží jako jeden z největších příjmů (kromě vstupného, které je jako obvykle rozdílné pro místní a pro cizince) pro vlastníky (stát).
Bylo zde k vidění mnoho upravených zahrad, nádherných bran, palácových místností a náměstí.

Čingischan CUP

V severnější části Indie kam Dillí patří, začala místní zima a tak golfová sezona nabrala plné obrátky.
V poště jsem objevil pozvánku na golfový turnaj pořádaný mongolským ambasadorem. Tuto příležitost jsem si samozřejmě nenechal ujít. Turnaj to byl parádní a skvěle organizovaný. Připraveno bylo bohaté občerstvení a hlavně pěkná cena pro vítěze - helma mongolského bojovníka.
Začátek byl již v 8 hodin ráno a tomu odpovídalo i počasí. Bylo chladno (15 st. a lehká mlha) a všichni jsme měli teplé oblečení.
I když byla má hra, resp. údery (z mého pohledu) podstatně lepší než minule, celkové skóre bylo na chlup stejné. Tentokrát byla hra v poli horší, ale zato první odpaly byly super.
Opět jsem pochopil, že golf je hlavně o stavu mysli. Několik jamek jsem vyloženě pokazil a dlouho mi trvalo, než jsem se z toho dostal. Je však velmi těžké se držet pravidla "...pokud se hraná jamka nepodaří, okamžitě zapomeň a další hrej tak, jako kdybys začínal..."



































Čemu ale nerozumím vůbec, je přidělování HCP. Posledně jsem nahlísil HCP 36 a nikdo to nezkoumal. Nyni se mě na HCP neptal nikdo a bylo mi přiděleno HCP 35. Holt jiný kraj, jiný mrav. Nicméně, do výsledku započítává stejně jen max. HCP 24, takže to je stejně pouze formalita.

No a na závěr byla druhý den slavnostní večeře s předáváním cen. je to s podivem, ale i na mě nějaká cena vyšla. Získal jsem "loft wedge 56", pro kterou jsem si musel dojít na podium. Cenu mi předala manželka ambasadora Mongolska, který celou akci pořádal a předávání se účastnila i manželka ambasadora JAR, který pořádal nedávný turnaj.
Mimochodem, po dlouhé době skvělé jídlo i pití, jaké jsem v Indii ještě nezažil.

Indická svatba

Svatba mezi Hinduisty není stvrzena podpisem a není hlášena na úřady. Důkazem o tom, že se dva lidé sezdali je jen fotografie a potvrzení svědka. To může vyvolat diskuzi o tom, že se lze ženit (vdávat) a rozcházet libovolně, bez zbytečného papírování, případně toho zneužít a oženit se vícekrát.
Tato životní událost má však takový význam a tradici, že si to nikdo nedovolí. Ne že by nebyly úmysly, ale rodinné pouto je tak silné, že si to prostě nikdo nedovolí.

Bratr jednoho z našich místních zaměstnanců se ženil a tak jsme byli pozváni na svatbu. Indická svatba je něco, co tady každý prožívá a na co se v rodinách šetří od narození dítěte. Žádné stavební spoření, životní pojištění apod., ale svatba a vše co k tomu patří. Ať sousedi vidí :) Na svatbě se prostě nešetří a nezřídka na ni padnou všechny rodinné úspory. Dokonce i ti nejchudší jsou ochotni za svatbu vydat vše.
Místní svatba trvá zpravidla minimálně 3 dny. První den je spíše o oslavách (velmi vzdáleně lze říci, že je to asi něco jako naše loučení se svobodou). Tyto oslavy jsou však v kruhu rodinném a s přáteli. Ženich i nevěsta jsou doma (každý u sebe doma) mezi svými příbuznými. Nicméně na rozdíl od jiných kultur tato skutečnost na intenzitě oslav neubírá.
Je postaven obrovský stan, který zajistí provizorní soukromí, pozve se hudba (zpravidla nějaký DJ) a hrají se domácí trháky typu "Singh is King" apod.
Tato hudba okamžitě přivede na parket děti a hned za nimi muže.




































Ženy sedí pokorně v koutku, a buď čekají co bude, nebo jen prostě nechají své drahé polovičky se vyblbnout.
































Samozřejmě všude hory jídla. Pokud jste pozváni na svatbu jako host, ještě ke všemu jako vzácný host, je vám věnována maximální pozornost. Dostanete to nejlepší pití a to nejlepší jídlo, jaké mají. Samozřejmě v množství, které nesní ani mistr světa v přejídání se. A protože ví, že vás pozvali, tak neváhají a seženou třeba pravou skotskou, i když je zde na trhu velmi drahá. Až si člověk připadá trapně, ale když odmítnete, je to bráno jako urážka. Takže jíte a jíte, naštěstí vás nenutí do alkoholu, protože respektují, když pít nechcete. Ale s jídlem prostě neuniknete a musíte.























Na parketu se mezitím k místním mužům přidávají ženy. Nejdříve ty mladší a pak i ty starší.
Co je zajímavé a co mi přijde úžasné je to, že otec si zatancuje se svým dospívajícím synem a vzájemně si předvádí různé taneční kreace, aniž by se přitom styděli nebo cítili prostě jen blbě.



















Oslavy končí nad ránem a ženicha a asi i nevěstu čeká přitom další perný den plný motliteb, péče nejbližších příbuzných a nakonec strojení do svatebního tradičního oblečení. To vše zabere celý den a večer přijde již živá muzika, která se vesměs sestává z pár bubeníků (u těch chudších svateb) a tato muzika vyprovodí ženicha na cestu za nevěstou. Symbolicky ženich nasedne na nastrojeného koně, který jej doveze k připravenému autu. Mezitím hraje živá hudba a všichni kolem dokola tancují a užívají si to.
































































Následně se ženich přepraví do místa vlastní svatby, kde se potká s nevěstou a její rodinou. tam po vysednuti z auta opět nasedne na koně a přijede za nevěstou na něm.
























Tady končí naše přímé svědectví, neboť se nejdříve koná opět svatební zábava a až pozdě v noci přichází vlastní obřad. Až vše skončí, ženich si přivede manželku domů, což bývá již časně ráno kolem 06.00. No nevím nevím, jak může vypadat jejich první svatební noc, když skoro dvě noci neprospali.
I když jsou tito lidí v podstatě chudí a z našeho pohledu žijí dokonce pod hranicí chudoby, jsou nesmírně šťastní a umí se bavit.

Betonování v Indii

Na takové menší práce, jako je třeba betonová zídka dlouhá cca 60 m, široká tak 30 cm a vysoká tak 40 cm, se v Indii žádná technika nepoužívá, beton se míchá na zemi a to tak, že se jednotlivé ingredience prostě dají na sebe a pak se jen promíchnou lopatou (resp. tím co lopatu připomímá). Následně se vše naloží do jakési misky, které se pak nosí na hlavách na místo určení.
Vše provádí převážně ženy. I přes tuto jednoduchost je beton pevný a vše funguje jak má.