Můj pohled na počasí

Protože jsem počasí komentoval naposledy v listopadu 2007, rozhodl jsem se napsat opět něco o počasí.

V listopadu se celkem ochladilo, a to zejména v noci. Teploty se tady v noci pohybovaly okolo 15 ^o C. Přes den bylo stále kolem 20 – 25^o C. Pak se dostavil prosinec a teploty klesly o pár stupínků jak ve dne (cca 15 ^o C) tak v noci (cca 10 ^o C). V lednu se ale ochladilo a teploty klesly v noci na cca 5^o C . Podle optimistických předpovědí místních Indů a podle toho jak bylo v minulých letech, jsme se měli dočkat výraznějšího oteplení na konci ledna. Namísto toho napadl na horách sníh a zima pokračovala vesele dál a to i přesto, že celý den bylo slunečno. Všichni už nadávali (jak už to mají našinci ve zvyku), že kdo to má vydržet, že ta zima je už fakt dlouhá a pod.

Nakonec jsme se dočkali. V polovině února se oteplilo – asi tak, jako když u nás v květnu vysvitne sluníčko a najednou je to na krátký rukáv. Jenomže tady, na rozdíl od středoevropských končin, už bude jen tepleji a tepleji.

Opět použiji prognózu místních. Teď bude tak týden jaro, pak měsíc léto a pak už přijdou vedra s teplotami kolem 40 ^o C.

Závěrem bych to celé shrnul asi takto. Počasí v Dillí (musím použít tento termín, neboť velmi zjednodušeně lze říct, že Indie má 3 podnební pásma) je: týden jaro, měsíc léto, pak následují vedra, monzuny, vedra a zhruba v listopadu přijde na 14 dní podzim (jako u nás v září) a pak místní suchá zima, která trvá cca 2 měsíce a lze ji přirovnat k počasí u nás v říjnu s tím, že neprší a je jasno.

Chhatarpur

Týden se sešel s týdnem a my jsme měli opět čas na to, abychom se podívali po nějaké té místní pamětihodnosti.

Vypravili jsme se do čtvrti Chhatarpur, kde se rozprostírá velký komplex chrámů a náboženských skulptur, které mají i v dnešních dobách pro místní hinduisty obrovský význam.
Jednak se sem chodí modlit, ale také meditovat. Není to jen takové typické turistické místo.

Hned v úvodu nás překvapily dvě věci. Nemuseli jsme platit vstupné, protože se zde žádné naplatí (naše kostely by si měly vzít příklad), to bylo to příjemné překvapení. To druhé už bylo horší. Museli jsme si zout boty. A protože je letos výjimečně dlouhá zima (bylo jen kolem 15 st.), tak nás pěkně zábly chodidla.

Komplex chrámů je poměrně rozlehlý a je tu celkem čisto. Celému komplexu dominuje socha Hanumana, která je obrovská a je vidět ze všech stran. Je to opičí bůh a patří mezi nejoblíbenější figurky hinduistických božstev. Je uctíván pro jeho zázračné schopnosti, odvahu a fyzickou zdatnost.

Uvnitř každého z nich je spousta oltářů (dá-li se to tak nazvat), kde stojí vždy nějaký mnich. Ten nám dal do ruky utržené květy a po krátkém monologu (asi motlitba) nás požádal, abychom květy hodili na sochu boha Šivy.I udělali jsme co řekl a ihned jsme byli označeni tečkou mezi oči a šňůrkou na ruce. To proto, abychom v budoucnu měli štěstí. Nikdo ale nenatahoval ruku pro nějakou tu Rupku, což mi bylo podezřelé. Kupodivu ani na konci celé naší „temple tour“ nikdo nic nechtěl.

U jednoho ze vstupů do největšího chrámu se ze dveří vyřítila spousta děvčat ve věku žákyň základní školy. Prakticky okamžitě se na nás vrhly a začaly si s námi podávat ruce a vypadaly nesmírně šťastně. U nás bych se bál, že budeme okradeni, ale tady mi v kapsách zůstal jak mobil, tak peněženka. Neuvěřitelné. Největší radost jsem jim udělal, když jsem je začal fotit a ukazovat právě pořízené fotografie. Jak málo stačí ke štěstí. A protože školačky byly stále při chuti k fotografování, musel jsem to ukončit s tím, že mám vybitou baterku. Jinak bychom tam stáli asi doteď.

Muslimská čtvrť Nizamudin

Nedávno jsme navštívili muslimskou čtvrť Nizamudin. Je to jediné místo v Dillí (o kterém víme), kde se dá koupit hovězí maso. A abychom neukazovali jen samá pozitiva :), nafotili jsme opět pár snímků ze života.



Je kolem 9.00 ráno a takto to vypadá, když se místní chudina probouzí.





Nakupování zde je opravdu jen pro otrlé, neboť při pohledu nejen na okolí hlad ustupuje někam hodně daleko. My tady sice máme vyhlídnutého řezníka, kam chodí většina ambasád nakupovat, ale jsou
situace, kdy se maso musí koupit i jinde. Věřte nebo ne, ale takový dobře naložený biftek z pravé svíčkové a následně dostatečně připravený ať už na grilu, nebo na pánvi, chutná stejně jako z kteréhokoli obchodu v Evropě.
Tak se kochejte.

Lotus Temple - Lotosový chrám

Lotus Temple je Baháistická modlitebna, která byla dostavena v roce 1986. Samotný projekt byl navržen íránským architektem a chrám představuje říši ticha a řádu. Znázorňuje otevírající se lotosový květ, který je tvořen 27 okvětními plátky z bílého mramoru. Kolem dokola je velmi vkusně umístěno 9 bazénů, které dotváří celkový nádherný obraz.
Uvnitř je jen jedna místnost - sál pro cca 1300 lidí, kteří tyto prostory navštěvují zejména kvůli meditaci a modlení bez ohledu na náboženské vyznání.
Prohlídka celého komplexu, pokud nepočítám dopravu zabere maximálně 1 hodinu času, ale stojí za to tento objekt vidět. Vstupné se neplatí, ale před chrámem si musíte sundat boty a pak se všude chodí jen bosky nebo v ponožkách - pro lidi zvyklé jen na pevnou podrážku opravdu vzrušující zážitek :).

Lodi Gardens

Tyto zahrady patří k nejkrásnějším parkům v Dillí a na místní poměry je zde velmi čisto. Vznikly v 15. století za vlády posledních dillíjských sultánů – dynastijí Sajjídů a Lódiů. Kromě velmi příjemné procházky mezi stromy, palmami a všelijakými květinami zde lze nalézt 2 hrobky (osmistranná hrobka Muhamada Šáha - třetího vládce sajjídovské dynastie a čtyřstěnná – ta patří panovníkovi jménem Sikander Šáh, který vládl následně), jednu mešitu a nádherný most.

Může se zdát, že všechny tyto stavby jsou až na výjimky stejné – minimálně tak působí, ale ve skutečnosti je tomu jinak. Každý takový monument má svou jedinečnou historii, a svou velikostí na nás působí velmi majestátně. Lze si jen těžko představit, jak to kdysi dávno bylo...

Vlakem kolem Dillí

Koncem října 2007 jsme se s ostatními kolegy a kolegyněmi z ambasády vypravili na cestu vlakem kolem Dillí. Hlavním cílem tohoto výletu bylo podívat se na to, jak žije většina obyvatel města.

Protože Dillí je poměrně velké a rozlehlé město, které je samo o sobě jedním z indických států, vybrali jsme si trasu kolem Nového Dillí, která trvala něco málo přes 2 hodiny a byla relativně levná – 8 Rupií (cca 4,- Kč) na osobu.

Nádraží relativně čisté a pěkné – většina nádraží u nás by mohla závidět. Po příjezdu vlaku jsme se však dostali zpět do reality a pochopili, že nádraží v rezidenční diplomatické čtvrti asi musí vypadat trochu k světu.

Cestou většinou přistupovali lidé jedoucí do práce, protože byla sobota a tady je sobota pracovní den. Po pár stanicích si pomalu nebylo nikam sednout. Někteří si také ustlali přímo na ulici, Nic neobvyklého v těchto končinách.

Zážitky z cesty snad ani není třeba rozvádět, protože to dokumentují fotografie. Při pohledu na slamy nám běhal mráz po zádech. Lidé takto žijící jsou tady prakticky odsouzeni k tomuto životu. I když byl kastovní systém oficiálně zrušen, v lidech stále přetrvává a mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že když se tady někdo narodí jako žebrák na smetišti, žebrákem na smetišti zemře.

Velmi působivé byly modlitby muslimů za pozorování nic nechápajícího dobytka :), které jsme po cestě mohli také vidět. Na druhou stranu kálející lidé u kolejích nebyly žádnou výjimkou. Bylo nám velmi divné, že vlak každou chvíli houká, ale pak jsme zjistili, že je to jedno z „bezpečnostních opatření, neboť kálející lidé mohou včas opustit koleje. Při dalším dotazu proč vlastně kálí na kolejích jsme se dozvěděli, že proto, aby je v přírodě neuštknul had. Hadi se prý na koleje bojí. ( Z etických důvodů fotky těchto lidí chybí).

Humájúnova hrobka a Hauz chás

Humájúnova hrobka

V Humájúnově hrobce je pohřben druhý mughalský císař Humájún. Tato stavba se stala inspirací pro několik pozdějších pomníků, mezi které se řadí i známý Tádžmahal v Agře.

Hrobka byla navržena v roce 1565 perským architektem na náivrh Humájúnovy starší vdovy. Uvnitř jsou hroby Humájúnových manželek a syna. V komplexu je rovněž osmiboká hrobka jednoho významného šlechtice 16. století a svou hrobku tu má i Humájúnův holič.Vlastní hroby jsou hluboko v podzemí, nad zemí vyčnívají jen obyčejné a relativně malé sarkofágy.

Hauz chás

Ve čtvrti uměleckých galerií a restaurací se rozprostírá středověká památka z roku 1352. Sultán Fírúz Tughalka nechal postavit několik budov na okraji velké vodní nádrže. Mezi těmito dnes již ruinami je hrobka samotného sultána a malá mešita.

Za zmínku stojí velmi úzké a příkré schody, po kterých se lze dostat až na samotný vrchol budov.
Bohužel tato památka velmi chátrá a je prakticky pohlcena sousedícími galeriemi a restauracemi.

Srí Lanka

Srí Lanka (do 70-tých let Cejlon) je obdivuhodná a nádherná země a to i přes řadu problémů a neštěstí jako např. tsunami (26.12.2004), kde důsledky ničivé vlny jsou vidět ještě dodnes.











Když přistanete na letišti v hlavním městě Colombu (po letu z Dillí), nestačíte se divit. Na vánoční čas teplota kolem 30 st, poměrně vlhko, ale čistý vzduch (oproti Dillí), čistota na zemi a to i na evropské poměry, vše funguje jak má, lidé jsou usměvaví, zkrátka idylka k pohledání.











Srí Lanka není jenom moře, korálové útesy, spousta všelijaké mořské havěti a pláže, které jsou oproti známým středomořským letoviskům prakticky prázdné i v hlavní sezoně, tj od prosince do března, ale spousta památek, banánů a kokosových ořechů, chudých ale pracovitých lidí, přírodních rezervací a tradic.



















Asi 70% obyvatel vyznává budhismus - mírumilovné náboženství.
Zbytek jsou zejména hinduisté, muslimové a křesťané.




A protože na SL jezdí zejména turisté z evropskýchh zemí, připravují tito budhisté vánoční představení s betlémky a scénkami připomínající narození Ježíše Krista. Vánoční stromek tvoří zpravidla listy z kokosové palmy, které jsou připevněny na kůl tak, aby připomínaly naše smrky.













Žijí tady velmi chudí lidé, pro které jsou turisté jediným zdrojem peněz.
Někteří z nich jsou neúnavní až otravní a jsou ochotni vás doprovodit kamkoli, jen aby jste si koupili jejich výrobek, nebo navštívili nějakou památku.
Na druhou stranu jsme potkali velmi milé a příjemné lidičky, jejichž upřímnost a dobrosrdečnost už těžko někde najdete.
Srí Lanka je velmi těžce zkoušenou zemí. Armáda je neustále v pohotovosti. Důvodem jsou stále nespokojení Tamilští Tygři, kteří žijí na severu země (tato oblast je taky pro běžného smrtelníka nedostupná). Tito militantní obyvatelé se neustále snaží na sebe upozorňovat všelijakými atentáty a proto lze všude spatřit ozbrojené vojáky, hlídající silnice, moře a vše, kde by se mohl Tamilský Tygr objevit.

Během naší velmi krátké návštěvy (5 dnů) jsme měli možnost poznat pouze pobřežní území na jihozápadě mezi Bentotou a Galle.
Mezi nejznámější místa patří důl na drahé kameny (měsíční kameny, safír, ametyst apod.), který lze objevit několik málo km za Bentotou. Vše se těží a zpracovává ručně.

Po cestě do Galle leží několik želvích
farem, kde se starají o to,
aby mořské želvy přežili - zejména
ve stádiu vajíček, protože ty jsou
nejlepší potravou pro leguány,
kterými se to tady
jenom hemží.




Dále na jih je město Ambalangoda, kde žije rodina, která je známá výrobou tradičních masek. Vše se jako obvykle dělá ručně. Tyto masky mají původ v dávných dobách, kdy si je při rituálních tancích lidé nasadili na hlavu a vyháněli např zlé duchy, nebo vyjadřovali to, co nechtěli nebo nemohli říct. Spousta těchto tradic je udržována i dnes, ale masky jsou již vyráběny hlavně pro turisty. Dalo by se říct, že existují dva hlavní druhy masek, které znázorňují ochranu (symboly kobry) a prosperity (symbol páva).










V dalším městečku zvaném Hikkaduwa lze vidět nádherné korálové útesy. Vzhledem k tomu, že to je mezi turisty velmi oblíbené místo, mají místní lidé čluny s proskleným sklem a lze tyto korály se vším všudy vidět v plné kráse, ale na druhou stanu právě tato turistiky působí nevratné škody, protože jsou korály často poničeny právě skleněným dnem.
Galle je pěkné město s nádhernou pevností a majákem. Mají tam taky fakt dobrou kávu.
Dále na jih a na východ jsou pak (údajně) nejkrásnější pláže s bílým pískem a typickými nakloněnými palmami, ale to snad někdy příště.
Cenově je to velmi příjemná země s vynikající kuchyní. Zejména mořská havěť je velmi dobrá a relativně levná. Např. 0,5 kg steak z čerstvého tuňáka vyjde i s přílohou na cca 10 USD.